Tento typ závinu se objevuje pod různými názvy, třeba habešan nebo sakrajda. Starobylá verze se nazývá oukotě* a mně se líbí nejvíc. Trochu jsem se s ním zpozdila, je to spíš taková zimní, ba vánoční chuť. Ale ořechy jsem ještě měla, povidla taky – perník samotný mi je suchý, proto mě to lákalo. Třeba plněné perníčky jsou z velmi podobného těsta a chutnaly i vnučkám, tak jsem se do toho konečně pustila. Upozorňuji, že na přípravu jsou potřeba tři dny. Není to sice víc práce než s jiným závinem, ale technologické pauzy se vyplatí dodržet.
Recepty se podobaly jako vejce vejci, tedy pocházely nejspíš z jednoho zdroje, ale ne všechny. Ten nejčastější recept je bez tuku -vyzkoušela jsem, ale velké nadšení se nekonalo, s těstem se ani po odležení nepracovalo dobře, s náplní se trhalo. Nějak jsem to uplácala a upekla, po odležení to celkem ušlo, povidel musí být vážně hodně, aby perník provlhnul. I když jsem ubrala cukr, zdálo se mi těsto pořád moc sladké a suché. Tak jsem se rozhodla pro další verzi, a tu předkládám:
450 g mouky hladké (doporučuji nakombinovat s cca 1/3 až 1/2 žitné nebo špaldové), 120 g moučkového cukru, 2 vejce, 100 g rozpuštěného másla (tuku), 2 lžíce medu, 2 lžíce rumu, 2 lžičky prdopeče nebo sody, 1 lžička perníkového koření + 1/2 lžičky skořice, špetka soli
Někdy se přidává kvůli barvě kakao, ale to nemám ráda. Bez dalších tanečků vše zpracujeme nejlépe v robotu na těsto a dáme ho přes noc odležet. Pak z něj vyválíme dvě placky, kvůli další manipulaci radši na silikonové pečící podložce nebo papíru. Každou potřeme bohatě povidly nebo jinou výraznější marmeládou, asi tak na 3 mm výšky. Můžeme ještě ochutit cukrem a rumem, pomerančovou či citronovou kůrou, přidat i rozinky. Já zkusila i jablková povidla a džem z aronie a josty, dala jsem i kandovanou pomerančovou kůru, s tou mi chutnal perník moc. Posypeme asi 150 g nahrubo nasekaných ořechů, které můžeme předtím lehce opéci-rozvonět v troubě. Zavineme, potřeme mlékem nebo vejcem. Peče se na 180 °C dozlatova. Po proležení těsto získá lepší chuť i konzistenci. Vydrží dosti dlouho, zmražení je rovněž možné.
Kandovaná pomerančová kůra** se mi tentokrát moc povedla. Nic složitého ani náročného na suroviny, ale pár dnů to trvá. Z dvou pěkných pomerančů jsem oloupala kůru na měsíčky a částečně seřízla bílou část. Nevím, proč se všude varuje, že je hrozně hořká – nemá žádnou chuť, zkuste. U grepu hořká je, taky u pomela, ale u pomeranče? Kůru jsem tak, jak byla, namočila na dva dny do vody, kterou jsem každý den vyměnila. Pak jsem kůru v nové vodě vařila doměkka asi půl hodiny. Když vychladla, nakrájela jsem ji na proužky, zasypala 200 g cukru a dala tolik vody, aby byla kůra potopená, a vařila jsem další asi půlhodinu, až kůra zprůsvitněla a voda se vyvařila. Rozložila jsem kůru na plech a nechala nejméně den schnout. Pak jsem ji uložila do sklenice. Vydržela asi dva měsíce, než byla spotřebována, neztvrdla ani nezplesnivěla.
Nejnovější komentáře