To slovo mě napadlo hned, jak jsem začala hledat název pro další knížku mých vzpomínek na jídlo a vaření, ve které je ode všeho něco… Ale není to jen synonymum pro nějaký blíže neurčitý pelmel či guláš.
Všehochuť je starší název pro jedno koření, nápověda třeba z angličtiny pomůže: ano, je to nové koření, pocházející z Karibiku, známé již před Kolumbem. Bobule pimentovníku se více používaly od 17. století a všehochuť byla vždy považována za luxusnější zboží. Naši předkové tak nazvali koření, které vonělo jako pepř, hřebíček, muškátový oříšek a skořice dohromady, něco tehdy zcela nového. Však se používá do slaných i sladkých jídel.
Tropický strom pimentovník může mít i dvacet metrů. Plodem jsou tvrdé bobule, což tedy se mi jako slovo do názvu knížky moc nehodilo, tak jsem použila radši zrnka, ta jsou ostatně v těch bobulích.
Do všech chutí jsem zahrnula období našeho intenzivního cestování od poloviny devadesátek až do roku 2007. Internet toho ještě uměl málo, žádné sociální sítě, ke konci té doby snad pár blogů… třeba jen sehnat zahraniční recept nebylo jen tak! Ostatně na cesty se jezdilo s konzervami a instantními polívkami, vzpomínáte? Všechna ta lákavá a neznámá jídla jsme mohli ochutnávat jen velmi omezeně, dát si někde kávu nebo dokonce burger už byla výjimka. Teprve se začínaly stavět první super- a hypermarkety řetězců s nabídkou do té doby nebývalou a nevídanou. Pro mě to bylo i období, kdy jsem připravovala v rámci rodiny a přátel první větší oslavy až pro desítky lidí. Pamatujete ještě, co se považovalo za to pravé a oblíbené občerstvení? Tak o tom všem se dočtete v knížce Zrnka všehochuti, která krom vyprávění obsahuje i na 80 receptů. Právě před rokem šla do tiskárny a koupit si ji můžete u knihkupců i u mě na webu. A kdo neví, může si ji třeba půjčit v knihovně (www.mlp.cz), která již má k dispozici více svazků.
Nejnovější komentáře