Tenhle článek je inspirovaný dotazem na facebooku. Hned mě totiž napadlo, jak rozmanité využití řepa má, ale do jedné odpovědi by toho bylo moc.
Sladkokyselá zavařená řepa, pro někoho nuda: zajímavější je řepa marinovaná v tenkých plátcích, dá se dobře využít i jako předkrm. Pohlreich ji servíruje jako ravioli s kozím sýrem. Kozu sice fakt nemůžu, ale nahradila jsem ji brynzou.
Do salátů se hodí řepu upéci předem v troubě, stačí nasucho překrájenou na menší kusy. Pak se oloupe, nakrájí a ochutí. Pozor, hodně barví. Zajímavý je slanečkový salát s řepou. Pochází z prvorepublikové Vaňhovy rybí kuchařky. Pravé slanečky lze sehnat spíše výjimečně, je s nimi více práce – úsloví „Přetrhnu tě jak slanečka!“ výstihuje, jak se slaneček zbaví kostí – musí se prokrojit na bříšku, vyvrhnout, a pak od ocásku k hlavě vytrhnout páteř i s žeberními kostmi. Poté se musí několikrát máčet ve vodě nebo mléce, aby nebyl tak slaný. Ale dá se nahradit:
50 g matjesů pokrájíme, do mísy dáme i s olejem. Přidáme 300 g vařených pokrájených brambor, 1 cibuli, 1 vařenou červenou řepu, 1 jablko, může být i kyselá okurka. Promícháme se zakysanou smetanou, opepříme, dosolíme, dokyselíme, vychladíme.
Salát měl úspěch, krájela jsem suroviny více nadrobno a podávala na pečivu. Na lehkou večeři nebo jako chuťovku na party a grilovačky jen doporučuju. Už ta barva!
Boršč je asi nejčastější využití červené řepy. Receptů na něj je tolik, co rodin. Nezapomínejme, že to byl pokrm chudý, ze zbytků, proto má tolik variant – prostě se dalo do hrnce, co bylo. Takové ty přešlechtěné až snobské verze tudíž moc neuznávám. Ani nehodlám zabředat do rozdílů mezi ukrajinskou a ruskou verzí. V zásadě to totiž je jako tři polévky dohromady: hovězí, zelná a rajská. Zvlášť se vařilo hovězí na vývar, zvlášť zelí se zeleninou. Odbočkou přes vegetariánské období jsem se dopracovala k mnohem jednoduššímu pojetí.
Dám vařit do velkého hrnce nakrouhané zelí, asi 1/2 hlávky, k tomu 1 řepu na kostičky, dál něco kořenové zeleniny, cibuli a polévkové koření, bujónovou pastu nebo zahuštěný vývar, sůl. Může se přidat i jiná zelenina, někdo naopak vynechává i tu řepu. Brambory se většinou nedávají, ale třeba rajčata, fazolky či houby ano. Když je zelenina měkká, dochutí se rajským protlakem, osolí, okyselí, lehce zahustí jíškou, přidá se kus sádla nebo škvarky, jakékoli zbylé vařené nebo pečené maso, klobása. Na talíři se doplní zakysanou smetanou. Dávám dost zeleniny a po uvaření nechávám odležet do druhého dne.
Boršč v 70. letech v módní samoobslužné jídelně v paláci Sevastopol v Praze mám asi jako vzor, podávaly se k němu masové pirohy. Vždy jste museli vystát pěknou frontu, ale šlo tehdy, jak se dnes říká, o statusovou záležitost. Žádné jiné rychlé občerstvení krom mastné klobásy u stánku nebo možná bramboráku na nádraží po Praze nebylo.
Ale zpět k té řepě. Ještě zmíním aspoň jeden sladký recept. Podobně jako mrkev nebo dýně je i řepa nasládlá a v těstech se ztratí, zvlášť v kombinaci s kakaem a čokoládou. Jen nečekejte, že vám těsto výrazně obarví, pečením se barva rozloží. Když jsem ji testovala v těstě bez kakaa, vyšlo tmavě žluté s růžovým povrchem, docela nepěkné.
Vyzkoušela jsem více poměrů surovin. Řepu jsem použila jak vařenou, tak i syrovou, což je dokonce zajímavější.
Na muffiny nebo bábovku stačí držet se v těchto mezích: 250 g nastrouhané řepy, 3 vejce, 120-160 g cukru, 180-250 g mouky, 130-150 ml oleje, 0, 05 – 0,1 l rumu, 40-60 g kakaa, 1 prdopeč. Peče se déle, ale záleží na velikosti použitých forem. Zkouším špejlí nebo nožem, zda už těsto nelepí. Přepečené těsto s kakaem dobré není, tak na to taky pozor. Upečené muffiny jsou pěkně hnědé, vláčné, chutí řepu ani nepřipomínají, což se ještě do dalšího dne zlepší. Hodí se k nim nějaká poleva, dobrá je určitě čokoládová, ale i nějaký tvarohový krém nebo jen cukrový led. Těsto lze upéct jako korpus na dort o průměru do 20 cm a doladit ho čokoládovou ganache a polevou. Na fotce je varianta s krémem z čokolády a zakysané smetany, taky dobrá, ale nepřenosná. Stačí rozpustit v mikrovlnce jednu čokoládu a vmíchat po částech kelímek zakysanky. Sladit dle chuti, ani se nemusí.
Jednou jsem udělala dort s fondánem (ten fondán moc nedoporučuju) a s rozvarem z lesního ovoce. Spolu s ganache to bylo chuťově výtečné spojení. Další zajímavá položka do mých zeleninových moučníků!
Děkuji za rozšíření obzorů. Červená řepa byla dlouho jedním z mála jídel, které jsem nejenže nevyhledával, ale dokonce aktivně odstraňoval z jídelníčku. To vše ovšem jen do té doby,než jsem pro sebe objevil vynikající řecký „pantzariasalata“. Snad každá rodina má svůj tradiční recept na ten správný a nejlepší nálev a jednoduchá kombinace s česnekem a olivovým olejem (jogurt a oříšky, které se v receptech někdy taky objevují, nejsou vůbec třeba) je prostě delikatesa :-).
Díky za příspěvek a zpětnou vazbu!