Jak už jste nejspíš postřehli, muži se nejvíce zavděčím nějakou tou retro klasikou. Nevařím ji moc často, tak aspoň k nějakým výjimečnějším příležitostem. Tentokrát byla hovězí polévka, bramborový salát a řízky, minivětrníčky a do práce nějaké muffinky.
Polévku jsem dala vařit v pátek odpoledne a večer i brambory na salát. V sobotu jsem začala odpalovaným těstem. To těžké není, receptů je zrovna teď všude plno. Vzala jsem pouze: 175 ml vody, 75 g másla, 100g hladké mouky, 3 vejce, sůl. Našla jsem i jiné poměry, užití jiných tuků – Hery, sádla, oleje…ale máslo je máslo.
Smícháme a naplníme do forem s papírovými košíčky. Můžeme ještě do každého zatlačit kousek čokolády nebo po upečení vstříknout dovnitř trochu Nutelly. Pečeme na 180 °C, až je zapíchnuté párátko (nebo tenčí nůž) čisté. Vychladlé máčíme v čokoládové polevě – vyšla mi akorát ze 100 g čokolády a 2-3 lžic oleje. Navrch jsem ještě posypala kokosem, hezké jsou i plátky mandlí nebo cukrové zdobení. Vůbec jsem nevzpomněla na kandovanou pomerančovou kůru, ta by se k tomu bývala hodila!
Než muffinky vychladly, pustila jsem se do krému. Nic na tom není, vše se smíchá—ale ouha, krém se začal srážet. Že by mu vadil ten karamel? Hlavně byl dosti řídký….nevadí, řekla jsem si, a přidala ztužovač šlehačky, jak jsem měla vyčteno. Krém se srazil ještě víc! Ach jo. Použila jsem další radu – opatrně nahřát mísu fénem a znovu vyšlehat. Krém se docela rozpustil…co už s tím nadělám? Zklamaná jsem ho šoupla ven na balkon, aby se vychladil, že uvidím.
Pak jsem začala obalovat řízky, naštěstí to netrvalo dlouho, bylo jich“jen“ osm, ale pro dva 🙂 Dala jsem hřát polévku a smažit řízky a měla jsem hotovo.
Tedy až na ty větrníčky! Krém již ztuhl, zkusila jsem znovu opatrně šlehat a nahřívat mísu velmi mírně pod tekoucí teplou vodou…to jakžtakž šlo, ale bylo to pořád řídké. Tak jsem se rozhodla přidat tvaroh. Takový krém dělám často, ale do větrníků mi to s tvarohem nepasovalo, jiný nápad jsem už neměla. Nakonec jsem do krému lehce zašlehala celou vaničku. Krém vypadal ucházejícně, i když na stříkání trubičkou to nevypadalo. Naplnila jsem větrníčky lžicí, přiklopila na ně ty správné vršky s už zatuhlou polevou, a sláva! Nebyly výstavní, ale použitelné, a chuťově dobré ano. Oddechla jsem si – jenže mezitím jsem pozapomněla na řízky! Dva jsem pěkně připálila…
Čtete si rádi o jídle a vaření? V dnešní době je to i dobrá relaxace. Moje vyprávění najdete v nové knížce Zrnka všehochuti. Nyní až do 5. dubna si ji můžete předobjednat za cenu, která se již nebude opakovat…
Nejnovější komentáře