To se tak sejdou příhodné okolnosti: máte čas číst (stále dobrý) Simmelův román, zaujme vás recept v něm obsažený a souběžně uvažujete, co udělat s tím pěkným kusem krkovice na pečení, který čeká v lednici. A v mém případě ještě v hlavě uvízla vzpomínka na skvělé kuře se švestkami a plány na upečení nějakého masa s jablky… V originále Thomas Lieven peče žebírko, tedy vykostěný bůček, do něhož zahloubí kapsu na směs jablek a sušených švestek. Ovlivněná i jinými recepty jsem však maso nejprve sloupla z kosti a pekla vcelku samotné. Tedy, samotné – rozumí se, že s cibulí, stroužkem česneku, pepřem, kmínem a solí, podlité a pod pokličkou. Kost jsem dala na dno.
Během pečení jsem hledala v tištěných i elektronických zdrojích něco blíže k receptu – ale neuspěla jsem, krom zmíněného románu žádná stopa, nic vestfálského mimo klobás a zelí… a samozřejmě míru :), tj. konce Třicetileté války 1648. Kombinace masa s jablky a švestkami se semtam objevuje, třeba v Mezinárodní kuchařce uvedený dánský (!) recept na kotlety, mezi než se vloží jablka a sušené švestky, zaváže se nití a opéká.
Když maso trochu změklo, přidala jsem oba druhy ovoce do šťávy a pekla dále už odkryté. Příště jsem ovoce do masa více zabalila, taky to jde.
Chuť vestfálské pečeně byla luxusní, ač použité suroviny žádný nedostupný luxus nejsou. Je to taková podzimní až zimní kombinace, přitom nejde o žádné těžké jídlo. Pro naše podmínky mně ovoce s masem připadá zvolené přímo na míru. Měla bych ještě zkusit nějakou verzi s hruškami.
A že se nehodí sladké a slané dohromady? To snad říkají jen ti, co si nevidí na špičku nosu: vždyť nejklasičtější omáčky jsou právě nasládlé: svíčková, rajská, koprová, šípková, černá…stačí se podívat do historických kuchařek, nejen těch z minulého a předminulého století, ale třeba i do nějakých regionálních, či do středověkých receptů. (2010, upraveno)
Nejnovější komentáře