Nový blog je v provozu od konce října. Zveřejnila jsem první padesátku článků. Není ještě vše vyladěné, ale řadu záludností systému jsem už odhalila, na nějaké technické rady a úpravy ještě čekám.
Chtěla jsem využít starý blog tak, že budu odkazovat na recepty tam uvedené, ale likvidace původního blog.cz postoupila a z převedených článků už vymizely fotky – vypadá to jako pěkné torzo a špatně se tam cokoli hledá i mně. Dál budu tedy přepracovávat již kdysi zveřejněná témata dle aktuálnosti sem na nový blog. Vždyť dvanáct let je v elektronickém publikování pravěk!
Receptů se sice najde všude halda, není to však úplně to hlavní. Zdá se mi důležitější si o tom vaření jen tak popovídat, něco probrat, předat si nápady a zkušenosti, případně trochu zabrousit do historie a tradic kolem vaření, dotknout se i dalších příbuzných témat. A kdekdo už má problém, jak vybrat ten správný a dobrý recept, když existuje na vše tolik variant! Některé recepty jsou vážně hanebné, ty „po babičkách“ totiž pocházejí z nejchudších let, a tak jako výborné doporučují ztužené tuky a margariny místo másla, rozemleté oplatky místo ořechů, salko místo smetany nebo v poměru surovin více těch levnějších. Názorně je vidět na populární kuchařce Zdravě, chutně, hospodárně.
Takzvané zdravé recepty se zas zaklínají biovýrobky, medem, semínky a podobně, ale jednak se jejich význam značně přeceňuje (více např. Rozum v troubě), jednak s nimi třeba dobré cukroví neuděláte.
I super recept se dá pokazit, když kuchařka nechápe základy, nemá trochu osahané použité technologie. V soudobých receptech bývá vše vysvětlováno až polopaticky, sama se o to taky snažím, neb to je poptávka, ale ty nejstarší byly je soupisem surovin a ještě bez uvedení množství, to už záleželo na kuchaři. V 50. letech, kdy ženy začaly masivně chodit do práce, dobové doporučení znělo: každé ráno, hned jak vstaneš, dej vařit hrnec brambor, do odchodu budou hotové. A dobrá hospodyně už ví, jak s nimi naložit. Úsměvná je i rada z nejstarší Retyšky: Pospi (tj. posyp) kořením, jaké chceš.
Později k receptům přibyl i krátký popis, což přetrvalo až do nedávna, tedy do doby, kdy se doma více vařilo a kdy při pomáhání děti viděly, jak se dělá jíška, jak má vypadat těsto, jak co nakrájet a tisíc dalších tichých znalostí. Nyní jsou v oblibě recepty velmi podrobné, což zase může mít ten efekt, že málo zkušené kuchaře odradí, zdá se jim vše složité. Na to se dá jen říct: zkuste to a uvidíte, nic komplikovaného to není. Běžná denní jídla jsou snadná i rychlá.
Není to moc zábava, když neradi jíte nebo nemáte chuť. To jsem si sama nedávno ověřila, vařit bez chuti na cokoli je utrpení. V duchu jsem se musela omluvit všem těm kamarádkám, co je jídlo moc nebaví a vaření tedy rovněž ne. Pro mě by to byl velmi smutný život! Ale nebyl to covid, ale jiné léky, tak se to už zlepšilo.
Nevařím denně, ale spíš více porcí. Někdy změním přílohu, jindy hlavní pokrm, něco zamrazím, něco ohřeju, s těmi kombinacemi se už vyhrát dá. Musím zohledňovat počty strávníků, zdravotní omezení, aspoň že v rodině nikdo netrpí na alergie.
Taky mně už baví víc ty složitější nebo pracnější věci, o kterých jsem v mládí říkala, že to tedy určitě dělat nebudu! Ráda vyzkouším i nějaké finty, a jak to tak bývá, ty super snadné efektní nápady nemívají nejlepší výsledek – jednoduchost je vykoupena nějakou jinou nedokonalostí. Vida, to bude taky zajímavý článeček: 3vrstvý koláč z jednoho těsta, cheesecake ze 2 surovin, crazy cake, smažený sýr na plech…
Nejnovější komentáře